- Senzory proudění
- Technologie
Způsoby měření senzorů proudění a průtokoměrů ifm
Magneticko-indukční
Průtokoměr typu SM funguje na principu Faradayova zákona indukce. Elektricky vodivé médium protékající trubkou v magnetickém poli (M) generuje napětí, které je úměrné rychlosti proudění (v) nebo objemovému průtokovému množství. Toto napětí je snímáno elektrodami (E) a převáděno do vyhodnocovací jednotky. Díky odolným materiálům je tento senzor vhodný pro mnoho různých médií. Senzor se v praxi vyznačuje vysokou třídou ochrany a odolným kompaktním pouzdrem.
Princip měření je vhodný pro kapaliny s elektrickou vodivostí minimálně 20 µS/cm. Obvyklé hodnoty elektrické vodivosti jsou u destilované vody 0,5 µS/cm, u pitné vody 50 µS/cm a u slané vody 50 000 µS/cm.
Kalibrační osvědčení průtokoměrů řady SM podle norem ISO: ZC0052
Kalibrační certifikát ISO pro senzory proudění typu SM ATM: ZC0054
Vírové měření
Proudící látka (vodivá nebo nevodivá voda) vytváří za oblým, resp. neaerodynamickým tělesem umístěným v měřicí trubici různé víry podle rychlosti. Tyto víry jsou detekovány piezokeramickým senzorem. Je-li znám průřez, pak je možné na základě počtu vírů stanovit průtok.
Tento způsob měření rychlosti průtoku – vírové měření – není téměř vůbec ovlivněn kolísáním tlaku a teploty látky.
Mechatronické měření
Senzor proudění pracuje na principu pružinou tlačeného pístu: Píst uložený na ventilovém sedle pouzdra je nadzvedáván proudícím médiem proti odporu pružiny.
Polohu pístu monitoruje senzor s magnetickým polem a převádí ji na analogový signál. S klesajícím průtokem nutí odpor pružiny píst k návratu do výchozí polohy. Tím je umožněna montáž tohoto průtokového senzoru nezávisle na jeho poloze a zabráněno je rovněž zpětnému proudění.
Odolné mechanické provedení (SBT) umožňuje využití při vysokých teplotách do 180 °C a v náročných průmyslových podmínkách.
Ultrazvukové měření
Ultrazvukové průtokoměry řady SU se skládají ze dvou převodníků, které mohou vysílat a přijímat zvukové impulsy. Pro výpočet průtoku vyšle převodník A impuls ve směru proudění, který se odrazí od protější stěny trubice a odkloní se do převodníku B. Impuls je poté přenesen do převodníku B. Zjišťuje se doba setrvání impulsu v médiu. Poté je z převodníku B v opačném směru vyslán impuls, který se odrazí od stěny trubice a je vyslán do převodníku A. Impuls je poté přenesen do převodníku A. Opět se měří doba setrvání v médiu. Ze zjištěného časového rozdílu se pak vypočítá průtok proudu.
Zvláštnost řady SU: Převodníky jsou umístěny v pouzdře snímače, a tedy mimo měřicí trubici. Měřicí trubice SU z nerezové oceli je bez měřicích prvků, což zabraňuje poklesu tlaku způsobenému komponentem a eliminuje potřebu zkoušek kompatibility materiálů.
Kalorimetrický princip měření
Typy senzorů SA a SI mají dva měřicí články a zdroj tepla.
Referenční prvek umístěný 10 mm nad úrovní dna měří teplotu látky a slouží k teplotní kompenzaci. Stálý rozdíl oproti článku na dně se udržuje pomocí zdroje tepla, který je tam umístěný. Energie potřebná k udržení stálého rozdílu je úměrná rychlosti proudění. Při rostoucí rychlosti proudění se zvyšuje úbytek tepla.
Na stejném teplotním principu funguje měřič průtoku stlačeného vzduchu typu SD. Jeden z jeho keramických měřicích článků je ohříván (měřicí článek) a druhý (referenční) ohříván není. Ukazatelem proudění je rozdíl v napětí, který vzniká při odvádění tepla proudící látkou.
Přímo se detekuje standardní objemový průtok (podle normy ISO 2533).
Certifikát o kalibraci pro senzory proudění typu SD: ZC0020
Kalibrační certifikát DAKKS pro snímače průtoku typu SD: ZC0075
Pomocí měření průtoku i tlaku měří senzor vzduchových mezer SDP vzdálenost v absolutních hodnotách [mm]:
Čím blíže je obrobek k měřicí trysce, tím menší množství vzduchu proudí vzduchovou mezerou mezi obrobkem a měřicí tryskou. To umožňuje zajistit polohu obrobku a jasně zjistit nulovou mezeru nebo ucpanou trysku.